Fotbalový Bony a klid

Libor Kovařík, rozhodčí, který pískal 15 let pro struktury FAČR, se rozhodl ulevit svému svědomí a popsal místopředsedu Romana Berbra jako starého estébáka, který se chová jako diktátor, který lidi ponižuje, vydírá, šikanuje, vyhrožuje, zastrašuje a sbírá na ně kompromitující informace.

Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to je druhé pokračování černé kabely. Rozdíl je pouze ve scénáři a obsazenosti hlavních hrdinů. Český fotbal od 90. let po převratu mi připomíná film Bony a klid, ve kterém jsou hlavními hrdiny veksláci. To byla sorta lidí, která kšeftovala za bývalého režimu s poukázkami, které se jmenovaly bony a kterými bylo možno platit pouze ve speciálních prodejnách jménem TUZEX. Někteří vyvolenější mohli dovážet elektroniku a další nedostatkové zboží ze Západu a následně se ziskem, bez postihu tvrdého komunistického režimu prodávat dále. Byly zde i profesionální prostitutky, které vysedávaly na každém baru lepšího hotelu. Pro mladší generace pouze upozorňuji, aby si veksláky a prostitutky z minulého režimu nepletli z byznysmeny, kteří už za totáče dokázali vydělávat velké prachy. Obě skupiny byly prachobyčejní kolaboranti, práskači, donašeči, udavači bývalé STB. Toto prostředí mělo pevnou strukturu, tak jako současný český fotbal. Kdo by ho chtěl zvenčí narušit, dostal by varování od jeho ochránců. Souboje o moc, které vznikaly mezi jednotlivými skupinami veksláků, vyhrála ta skupina, která měla vyšší krytí u STB, přesně jako současný fotbal. Pánové z FIFA by mohli vyprávět.

Poměry v českém fotbale, které popsal dnes už bývalý sudí Libor Kovařík, jsou velice identické s poměry veksláckého života, které můžeme vidět ve filmu Bony a klid. Postavy prostitutek vysedávajících na hotelových barech by ztvárnili dnešní rozhodčí a fotbalový funkcionáři. Nechají se urážet, ponižovat, vydírat, donáší na kolegy a chovají se stejně jako obyčejné ku..y. Obě strany za to dostanou zaplaceno, a když si získají oblibu u šéfů, získají na baru lepší místo a budou pískat více zápasů. Někteří šéfové veksláckých skupin se respektují a dokonce v tichosti spolupracují. Jiní, novější, se snaží rozbít, nebo oslabit tento tichý pakt a snaží se přes novodobá média vylíčit je jako lotry a tyrany. Cílem těchto soubojů je pouze boj o lukrativnější místo pro vlastní prostitutky, které pase jednotlivý vekslák, nebo lepší flek před Tuzexem, kde prodává bony. Samotný fotbal a divák je nepodstatný.

Oba světy mají jedno společné. Povolenky k jejich jednáním jim vystavoval a vystavuje samotný stát, prostřednictvím příslušných orgánů. V minulosti to byla STB a dnes to je politickopoli­cejní mix.

Příště by mohla média požádat Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a Vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou nebo příslušný státní orgán o nahlédnutí do největší korupční kauzy v historii českého fotbalu z roku 2004 a jsem přesvědčen, že by to očistu fotbalu nastartovalo.

Kvůli tichému souhlasu státu ohledně situace v českém fotbale je jediné řešení sledovat jiné zahraniční soutěže, kde jsou zápasy atraktivnější, protože o tom nerozhodují veksláci a prostitutky.

Autor: Milan Luhový